53. - 59. den

Trochu se nám to čekání protáhlo

53. den -59. den

Původně jsme v Primorsku měli být jen do pátku, ale znáte to: ,,Člověk míní a život mění.". Sesa z Fichtlkrámku mi odeslal náhradní díly pro Doris hned v pondělí, bohužel přepravní společnost balík ztratila. Od úterý nevědí kde je. Pokud bychom je se Sesou neurgovali, mohl bych zde čekat do skonání světa. Já mezitím pomalu ztratil nervy, když se už tři dny po sobě chodím ptát do dvou výdejních míst i na místní poštu, zda jim pro mě něco nedoručili. Sesa ihned po tomto zjištění zabalil další záchraný balíček, snad ho tentokrát doručí.

My se mezitím zabydleli na plaži, avšak už deset dnů jsme neviděli pořádnou sprchu. S vidinou dalšího týdne čekání na náhradní díly, padlo rozhodnutí přemýstit se na pár dnů do apartmánu. Pronajali jsme si do pátku byt 1+1 s výhledem na moře, kuchyní, teplou sprchou a hlavně pračkou. Nosit ty trička ještě chvíli, už by se na nás sami od sebe rozpadly.

Během uplynulého týdne se jinak nic zásadního nestalo. Za zmínku snad stojí jen náš nový společník. Jeho úloha je jasná, ve spolupráci se slunečním svitem nám dobíjet baterku. Člověk by řekl, že 66cm x 77cm x 5cm nebude žádný velikán, opak je pravdou. Jednak váží 16kg, což se z centra Primorska na pláž Perla dost pronese a druhak zabírá v kufru hodně místa. Museli jsme s Petrem vymyslet jak vše přeskládat, aby se tam vešel. Hanka při pohledu na solár konstatovala:,,Tak mi se snažíme před odjezdem minimalizovat a pak si koupíme UFO (gril) a teď ještě celou hvězdárnu!". Nutno však říci, že oba dva nový kámoši si své místo řádně odpracují. Od doby, kdy máme solár, neběžela elektrocentrála. Elektronika má však vždy dostatek šťávy.

Jinak je pobyt v Primorsku klasická nudná dovolená. Válíme se umoře, občas si dáme něco místního k jídlu a jinak se děsně nudíme. Už, aby ty díly přišly.