74. den
Tohle by se ti v Česku nestalo!
74. den
Dnes máme v plánu navštívit jedno z nejznámějších míst Turecka, Pumakkale. Sněhově bílé kaskády tvořené jezírky, ve kterých se lze koupat. Po zaplacení vstupného 110TL/os. se šplháme do kopce s nádherným výhledem do kolí. Naložíme se do jednoho z jezírek a tiše pozorujeme nejen okolí, ale i tisíce turistů. Až nás to přestane bavit, pokračujeme do kopce, kde se nalézá koloseum a zbytek starého města. Mají zde vybudované i lázeňské koupaliště. Nebýt tu tolik lidí, dokázali bychom si to užívat celý den. Bohužel tomu tak není, takže kopneme do vrtule směr Ulubey Canyon. Tento kaňon je druhý nejdelší na světě, hned po Grand Canyonu v Americe.
Mají zde udělanou parádní terasu s výhledem nejen do dálky, ale také pod sebe. Vcelku koukáme, když se Hanka překoná a jde po skleněné podlaze až na okraj. Do útrob kaňonu se však nevidáme, je vedro a šlapat vněm zpět nahoru se nám nechce. Snad někdy příště. Místo toho koukneme do mapy a najdeme si místo naspaní v horách Murat.
Při vstupu do hor nás varuje cedule s informací 10% stoupání. Neberem ji moc na zřetel a to se nám vymstí. Po 7km do kopce a 5km před kempem dojde Merglu dech. Prudké stoupání bez možnosti se rozjet pro nás znamená konec. To by nebylo tak hrozné, kdyby při zatažené ruční brzdě nezačalo auto couvat a k tomu všemu šla zařadit alespoň jednička. Petr zacouvá do půlky zatáčky na trávník, abychom se mohli podívat co se stalo. Vlezu pod auto a nevěřím svým očím. Čep s tisíci hranem, který zajišťuje řazení jedničky i dvojky je ustřižený rovnou u řadící skříně. Řadící segment si volně vysí. Chvíli přemýšlíme co s tím. Je půl osmé večer a od města Gediz jsme zhruba 20km. Musíme to risknout. Dolu z kopce to samozřejmě na trojku a čtyřku jde. Uvdíme jak se nám podaří rozjet na křižovatce u města. Na motorce jedu napřed, abych včas hlásil, zda na semaforech je červená nebo ne. Cestou v mapě hledám, kde bychom mohli přenocovat.
Podaří se nám dojet na benzinku u hlavního tahu. Domluvím s obsluhou přespání, abychom získali čas na vyřešení vzniklé situace. Naštěstí nám Dzengis, Turek z pláže, dal na sebe kontakt. Píšeme mu s prosbou o pomoc. Po chvíli odpovídá, že máme být v klidu, situaci vyřeší. O hodinu déle je už u nás mechanik, kterého Dzengis zkontaktoval přes svou rodinu. Pod autem mu ukazujeme co se stalo. Jen se usměje a pomocí překladače nám říká, abychom jeli za ním. Mergl se naštěstí na trojku rozjede a zvládne dojet zhruba 7km k dílně onoho mechanika. Je 21:30hod., když se pouští do opravy. Mezitím nám uvaří čaj a objedná večeři. Asi po půl hodině má vypuštěný převodový olej i vyndaný ustřižený čep. Volá kolegovy z vedlejší dílny, který to zavaří. Kolega přijede, koukne na porouchaný díl a zakroutí hlavou. ,,Tohle já nezvládnu, musím zavolat otce. Ten je na tohle mistr." vysvětluje nám, když už vytáčí tatínka. Pan mistr po půl hodině přijede, pustí soustruh, bere do ruky svářečku a za další půl hodinu ukazuje čep, který je jako nový. Vše probíhá v přátelském duchu i poklidu, ačkoliv celá operace končí v 1:00hod. ráno. Zaplatíme za vše 400TL a ještě nás doprovodí na bezpečné místo, kde můžeme přespat. Tohle by se nám v Česku asi těžko někdy stalo, aby nám opravili v noci Mercedes a ještě vše probíhalo s úsměvem na tváři! To co se nám zdálo v 19:30hod. jako absolutní fiasko se nakonec ukázalo jako skvělý zážitek. Díky hoši!
