40. den

Jsem sice dobrý blázen, ale v tomhle nejedu

40. den

Dopoledne je krásné azuro, avšak jen co se rozhodneme vyrazit, začnou z nebe padat provazy vody. Asi nás pohoří Rila nechce pustit do Pirinu. Hodinu a půl čekáme v nachystaném autě, než přestanou padat kroupy a pořádně se vyprší. Následně se rychle obleču do motorkářského, abychom mohli ihned vyrazit.

Za městem Rila potřebuji Doris dotankovat. Petr se rozhodne raději taky doplnit nádrž Mergla. To však neměl dělat! Dalších 15 minut přemlouváme startér, abychom mohli pokračovat. Povedlo se! Stálo to dvě jiskry, když jsme si škrtli bacátkem o kontakty a pár sprostých slov, ale jedeme!

Jen co se přiblížíme k dálnici, je mi jasné, že suchý nezůstanu. Následujících 120km si říkám, jestli jsem už starý a neudržím moč nebo nepromoky pustily trochu té vody z louže v důlku sedačky. V pravé botě se mi již nejspíš také zabydlelo pár rybiček v rybníčku. Snažím se raději vnímat krásu údolí mezi skalami na silnici č.1 z Blagojevgradu směr Kulata než vodu shora i zdola.

Útěchou mi jsou volně přístupné termální prameny Rupita, ve kterých večer prohřejme zkřehlé kosti. Jen kdybych nebyl hlupák a došlo mi hned proč všude kolem jsou nápisy "Pozor vařící voda". Chci přejít z jednoho jezírka do druhého, když si šlápnu do přítokového kanálku, který má kolem 75°C. Opařil jsem si prsty na nohou, takže pak se koupu s nohama venku. Alespoň je příjemné teplíčko. To však nevydrží dlouho. Jakmile zapadne sluníčko, začnou se čerti ženit. V Pirinu začíná bouřka! Po chvíli se blesky honí po obloze přímo nad námi. Vítr nám "utrhne" pergolu a tak ji s Petrem jdeme chytat. Opět mokří až na kost! Bouřka skončí až uprostřed noci.