C-SUITE MEETUP VOL. 11: NOTES

Byznys a kultura bývají často vnímány jako dva oddělené světy – jeden orientovaný na výkon a zisk, druhý na estetiku a kreativitu. Ve skutečnosti ale k sobě mají mnohem blíž, než si myslíme. Umění dokáže inspirovat k novým nápadům, otevřít nové obzory a přinášet unikátnost. Byznys kultuře umožňuje hledat nové cesty, jak tvořit a oslovovat publikum. To vše ve světě, který technologie proměňují více než kdy dřív.

Oba světy dnes čelí rychlým změnám a výzvám. Právě jejich propojení ale nabízí jedinečnou příležitost společně inovovat, posouvat se a růst.

A právě o tom byl náš meetup. Setkali jsme se s hosty z kulturní i technologické scény, kteří ukázali, jak se tyto dva světy mohou navzájem inspirovat.

C-Suite Meetup vol. 11 v kostce

Umění a technologie: vzájemný motor inovací

Umění právě i díky novým technologiím dokáže inspirovat novými pohledy a kreativitou. Technologie pak otevírají kultuře možnosti, jak tvořit i oslovovat publikum. Právě v jejich propojení vznikají inovace, které posouvají společnosti vpřed.

Hosté na průsečíku dvou světů

Na meetupu vystoupily osobnosti z kulturní i technologické scény. Jejich zkušenosti ukázaly, jak můžeme kulturu využít v byznysu a jak moderní technologie pomáhají kultuře růst a proměňovat se.

Příklady, kde kultura a technologie spolupracují v praxi

Společně jsme se podívali na konkrétní projekty, kde se umělecký pohled setkal s technologickými možnostmi. Ukázali jsme, jak tato spolupráce inspirovala firemní inovace a přinesla nové formy kulturních zážitků. 

Po úvodu a přivítání od spolumajitele INVENTI Marka Macha převzal moderaci náš CMO INVENTI Pavel Bartoš.

C-Suite Meetup jsme tradičně rozdělili do dvou částí.

• První část dopoledne jsme otevřeli rozhovorem s Lukášem Pilkou. Lukáš je digitální designér a stratég, který se zaměřuje na interakční design a nové technologie. Je zakladatelem projektu Cabinet of Wonders, virtuálního průvodce po muzeích v celém světě. Stojí také za vznikem aplikace DigitalCurator nebo projektu Otevřené sbírky.

• Ve druhém rozhovoru jsme si povídali s Jindřichem Traplem, který se více než 20 let pohybuje v oblasti real-time vizualizací a live designu. Stál u počátků vjingu a videomappingu v České republice a dnes se zaměřuje na realizaci projektů v eventovém průmyslu, které propojuje technologie s vizuálním zážitkem. Je majitelem společnosti Xlab, která patří ke špičce v oboru.

Po coffee breaku a networkingu jsme pokračovali druhým blokem.

• V něm se s námi o své zkušenosti podělila Anna Pulkertová. Anna propojuje svět umění a financí, je odbornicí na umění, kurátorkou a poradkyní v oblasti investic a sbírání umění. Roky působila ve vedení umělecké a kulturní sekce J&T Banky a v řízení bankovní galerie. Následně založila privátní Art Part Club, který inovativním způsobem zprostředkovává členům pohled do světa umění, edukaci, poradenství v oblasti umění a investic do něj, návštěvy ateliérů a především unikátní možnost podílového vlastnictví umění.

• Posledním hostem meetupu pak Jakub Svárovský, CIO & Manager of Shared Services ve společnosti LASVIT. Jeho profesní dráha začala už během studií na ČVUT – dostal příležitost zapojit se do IT v Komerční bance. Během let prošel juniorními a následně seniorskými pozicemi, později využil pracovní nabídku z Jablotronu. Postupem času se naskytla příležitost zapojit se do rodiny LASVIT. Nastala další změna firemní kultury, navíc během pandemie a tlaku na vzdálenou práci. Kromě IT dostal příležitost vést další týmy v LASVITu – R&D, kvalitu, logistiku, procurement, inovace, customer care, instalace – a získat tak další zkušenosti.

Umělá inteligence mění způsob, jak vnímáme umění i vzdělávání

Rozhovor s Lukášem se rychle stočil k propojení kultury a dat. Zatímco o datech běžně uvažujeme v souvislosti s byznysem, reklamou nebo sociálními sítěmi, kulturní instituce uchovávají obrovské množství informací o našem světě. Například Národní galerie spravuje přibližně půl milionu uměleckých děl, Národní muzeum zhruba dva a půl milionů sbírkových předmětů. To, co vidí návštěvník ve vitríně, je jen nepatrný zlomek skutečného bohatství. Digitalizace těchto sbírek má nejen historický, ale i vzdělávací význam. Umožňuje vytvářet nové způsoby, jak s kulturou pracovat a jak ji přibližovat lidem.

S nástupem generativní umělé inteligence dostávají tato data nový rozměr. Podle Pilky jsou jazykové modely tak chytré, jak chytrá jsou právě jejich data. Pokud tedy chceme, aby AI mohla přesně mluvit o umění, historii nebo kultuře, musí mít přístup k relevantním a kvalitním datům. Právě v tom vidí budoucnost celé oblasti: v propojení technologie s obsahem, který má kulturní hodnotu.

Lukášův projekt Cabinet of Wonders je jedním z výstupů této snahy. Funguje jako interaktivní průvodce, který využívá generativní AI k vytváření osobního zážitku pro návštěvníky muzeí. Jak funguje? Při vstupu se návštěvník může nechat oslovit ve svém jazyce, aplikace se ho zeptá, co ho zajímá, a vytvoří mu prohlídku na míru. Systém reaguje na otázky přirozeným jazykem, dokáže odpovídat na detailní dotazy a využívá data přímo z dané instituce.

Celý koncept stojí na důkladném výzkumu návštěvnické zkušenosti. Tým zkoumal, co lidi na muzeích přitahuje a co je naopak odrazuje. Zjistil, že samotná výstava je jen částí zážitku. Důležitou roli hraje atmosféra, architektura, kavárna, knihkupectví… ale třeba i to, jak snadno se člověk v prostoru orientuje a cítí. Technologie má v tomto směru potenciál stát se důležitým pomocníkem.

Během rozhovoru Lukáš předvedl i několik ukázek toho, jak pokročilá dnes technologie je: Pustil publiku dva krátké záznamy svého hlasu a vyzval přítomné, aby uhodli, který z nich je skutečný a který vytvořila umělá inteligence. Nakonec se ukázalo, že oba byly syntetické. Stačilo několik desítek minut tréninku modelu a systém dokázal věrně napodobit jeho hlas. Tento hlas dnes využívá nejen pro videa a audio newslettery, ale i jako součást samotného projektu Cabinet of Wonders.

Ukázal i generovaná videa, v nichž jeho digitální podoba mluví několika jazyky – anglicky, německy, japonsky i ukrajinsky. Podoba působila překvapivě přirozeně, gesta i mimika odpovídala originálu. Technologie tak umožňuje vytvářet průvodce, kteří mohou komunikovat s návštěvníky v různých zemích bez nutnosti překladů a dabingu. Pro kulturní instituce to otevírá obrovské možnosti: přiblížit svá díla lidem bez jazykových bariér a vytvořit osobní vztah k obsahu, který by jinak zůstal vzdálený.

Závěrečná část rozhovoru se dotkla financování kulturních technologií a otázky, zda je možné v oblasti kultury najít životaschopný byznys model. Lukáš Pilka přiznal, že kultura je v mnoha ohledech specifická – většina prostředků pochází z veřejných zdrojů a grantů. Přesto vidí velký potenciál v oblasti technologií pro vzdělávání. Podle něj nejde o byznys v klasickém smyslu, ale o model, který staví na partnerství mezi technologickými firmami, státními institucemi a vzdělávacími organizacemi.

Smyslem jeho práce není nahrazovat umění technologií, ale naopak pomáhat lidem se k němu dostat blíž. Pokud může technologie zpřístupnit kulturu, umožnit porozumění a vytvořit prostor pro vzdělávání, pak má podle něj opravdovou hodnotu.

Lukáš svůj příspěvek zakončil myšlenkou, že to, co dnes sledujeme v oblasti umělé inteligence, může v příštích letech zásadně proměnit vzdělávání jako celek. Nejen v kultuře, ale i ve školství a veřejném prostoru. Technologie už dávno není jen nástrojem pro efektivitu, ale i prostředkem, jak znovu probudit zvědavost a chuť učit se.

Technologie, umění a svoboda tvořit

Rozhovor s Jindřichem Traplem se během C-Suite Meetupu proměnil v otevřené vyprávění o životě mezi technologiemi a uměním. A také o zjištění, že hranice mezi nimi vlastně neexistuje.

Jindřich vystudoval ekonomii a jeho profesní cesta začala v korporátním prostředí,  prošel SAPem i KPMG. Technologický svět pro něj dlouho znamenal především strukturu, data a procesy. Všechno se změnilo ve chvíli, kdy na jednu technoparty zapůjčil projektor a zároveň byl požádán o vytvoření projekce. Z experimentu se stala fascinace, která ho přivedla k audiovizi a stala se vstupenkou do světa VJingu. Z běžného pracovníka v korporaci se postupně stal tvůrce, který začal technologie používat jako nástroj kreativity.

Jeho první pokusy vedly až k založení společnosti XLAB. Původně šlo o malý tým, který chtěl spojovat technické dovednosti s uměleckým myšlením. Postupem času se XLAB stal známým jménem v oblasti vizuálních show, interaktivních instalací a audiovizuálních projektů, které dnes objevují lidé po celém světě. Jindřich a jeho tým stáli například za video mappingem ke stoletému výročí republiky na Václavském náměstí, spolupracovali na velkolepých koncertech Leoše Mareše, podíleli se na produkci Vivaldianna nebo na scénických vystoupeních pro UNICEF a GLOBSEC.

Všechno to ale začalo experimentováním, zvědavostí a chuťí tvořit. „Myslím, že jsem produkt demokratizace tvorby. „To, co kdysi udělala počítačová hudba, dnes dělá AI. Dává lidem možnost tvořit, i když nemají technické vzdělání.“

Zásadním momentem byl pro něj příchod pandemie. Svět eventů se ze dne na den zastavil a XLAB čelil otázce, jestli vůbec bude mít co dělat. „Bylo to šílené období. Ale protože jsme vždycky měli silné technologické zázemí, dokázali jsme se rychle přepnout. Z eventové produkce jsme udělali televizi. Z pódia se stalo studio. Klienti, kteří byli zvyklí na živé akce, najednou potřebovali digitální obsah – a my jsme ho uměli dodat.“

Tahle schopnost přizpůsobit se je podle něj klíčová. Technologický vývoj totiž nikdy nekončí, jen mění podobu. „Pořád si kupujeme nové technologické hračky,“ směje se. „To je náš motor. Když něco nového přijde, chceme si to vyzkoušet. Ne proto, že bychom museli, ale protože nás to baví.“

V rámci své práce se řídí jednoduchým, ale klíčovým přístupem: Intention, Integrity, Impact – záměr, integrita a dopad. „Ať děláš umění nebo komerční projekt, tyhle tři věci musí být v rovnováze. Záměr ti říká, proč to děláš, integrita určuje, jakým způsobem.” Záměr přitom určuje klient. Může jej směřovat a ovlivňovat. Neměl by však zasahovat do integrity. Tu musí mít tvůrce pod kontrolou, jinak ztratí autenticitu. 

„A dopad ukazuje, jestli to mělo smysl. Na ten je třeba s klientem cílit a vyhodnocovat. Když tohle funguje, výsledek obstojí i bez vysvětlování.“ Z tohoto přístupu se stal framework pro jakoukoli spolupráci s klienty. Díky němu mohou vznikat unikátní projekty, které vynikají profesionálním zpracováním a kvalitou, ale zároveň dávají dostatek prostoru pro umělecké zpracování.

Ve vyprávění Jindřicha Trapla dokonce nechyběly ani historky z produkce. Například, když během video mappingu k výročí republiky na Václavském náměstí přestal fungovat generátor. 

Když se ho někdo zeptá, na co je nejvíc pyšný, neukazuje na jeden konkrétní projekt. Mluví o pocitu, že to, co dělá, má přesah. „Mám radost z velkých věcí – třeba když jsme dělali show ve Valném shromáždění OSN. Ale stejně pyšný jsem na to, že kus našeho techno autobusu skončil v Muzeu hudby. To je pro mě potvrzení, že to, co děláme, je opravdu umění.“

Podle Jindřicha dnes umělá inteligence otevírá novou etapu tvorby. „Když se objevily první AI nástroje na generování fotek, udělal jsem si druhý instagramový účet, Second me. Začal jsem tam vytvářet obrazy svého druhého já – člověka, který cestuje po světě, navštěvuje památky a žije jiný život. A víš, co je na tom nejvtipnější? Ten falešný profil měl třikrát víc sledujících než ten skutečný.“ 

Dnes se usmívá, ale zároveň to bere jako výpověď o dnešní době – o tom, jak snadno dokáže technologie vytvořit iluzi reality a jak přitažlivá ta iluze pro lidi je.

Budoucnost podle něj patří lidem, kteří se nebojí experimentovat. „Brzy tu budou nástroje jako Sora 2 nebo Camea, které umožní komukoli vytvářet realistická videa sami se sebou. Stačí napsat scénář a AI všechno zpracuje. To bude revoluce. Kreativita už nebude mít žádné překážky. Každý bude moct tvořit.“

Přesto z jeho slov neplyne bezbřehé nadšení. Mluví o zodpovědnosti, která s tím přichází. O tom, že technologie by neměla nahradit lidskou představivost, ale rozšířit ji. 

„Technologie nám dávají svobodu. Ale záleží na nás, jak ji využijeme. Buď ji proměníme v zábavu, nebo v umění. To je ten rozdíl.“

Jak Art Part Club propojuje inovace, technologie a investice do umění

Anna Pulkertová začínala svou kariéru jako historicky kurátorka a arts manažerka, později působila v J&T bance, kde její role spojovala umění a byznys na maximální možné úrovni. Dnes je zakladatelkou Art Part Clubu, společnosti, která demokratizuje sběratelství a investice do umění, umožňující vlastnit podíl na uměleckém díle místo celého objektu, což výrazně usnadňuje vstup do světa investic a sběratelství.

Přechod z korporátní sféry do vlastního projektu popisuje Anna jako nezbytný krok pro osobní rozvoj i realizaci vize: „Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla odejít, se otevřel prostor, který tam vždycky byl. Důležité bylo udělat první krok a začít stavět vlastní cestu Art Part Clubu.“

V rozhovoru Anna vysvětlila, že umění definuje nejen jako inovativní přístup k technologiím a materiálům, ale i podle jeho dopadu a nadčasovosti. „Aby dílo bylo uměním, musí obstát v čase,“ říká. Zdůrazňuje, že umělci často dokáží předjímat společenské změny a jejich práce přináší hlubší poselství, které přetrvá generace, i když technologie, na které je dílo prezentováno, se mění. Videoart je příkladem média, které vyžaduje adaptaci a uchování, aby jeho sdělení zůstalo čitelné a relevantní. Vnímá tak výraznou paralelu mezi uměním a byznysem: „Byznys musí obstát v realitě a současně investovat do budoucnosti. Podobně umění otevírá nové perspektivy a inspirované investiční přístupy mohou být pro byznys cenné.“

Otevření se umění může firmám přinést kreativní inspiraci, podporu v marketingu i budování vztahů s klienty. Doporučuje proto firmám spolupracovat s umělci a zohlednit filozofii značky a aktuální situaci uměleckého trhu. Umělec přináší kreativitu a inovaci, firma zase strategickou podporu a možnost rozvoje.

Art Part Club vznikl jako most mezi světem umění, financí a různých profesí. Platforma kombinuje edukaci o umění s možností investic formou frakčního vlastnictví. Členové si mohou nastavit částku investice do vybraného díla a dokonce si dílo zapůjčit domů, aby s ním mohli žít a vnímat ho. Klub zároveň zajišťuje exit a likviditu investic, a Anna plánuje vytvořit sekundární marketplace, který tuto likviditu ještě urychlí.

Anna Pulkertová zdůraznila, že Art Part Club se nesoustředí jen na díla jako taková, ale podporuje mladé i střední generace umělců. „Investujeme primárně do umělce – jeho vize, přístup a dlouhodobý potenciál jsou klíčové,“ vysvětluje. Klub umělcům poskytuje podporu, publicitu a kontakty, čímž funguje jako moderní mecenáš, obdobně jako historické osobnosti, které podporovaly tvorbu umělců jako Mucha či Rutt.

Art Part Club plánuje zlepšit likviditu investic a podporovat růst trhu s alternativními investicemi do umění. Pandemické změny a online platformy umožnily, aby sběratelé investovali odkudkoli a snadněji objevovali nová díla. I když trendy jako NFTs mohou být rizikové, správné vedení a orientace na trhu pomáhají zajistit smysluplnou a dlouhodobou investici.

V praktickém kontextu Art Part Club funguje s necelými šedesáti členy a více než třiceti díly, které jsou nakupovány měsíčně. Klub dlouhodobě podporuje vybrané umělce, od absolventů Akademie výtvarných umění až po střední generaci, a pomáhá jim vystavovat díla, získávat publicitu a zvyšovat hodnotu jejich práce. Anna přirovnává klub k venture fondu, kde se investuje primárně do „founderů“ – tedy samotných umělců – a do jejich dlouhodobého potenciálu.

Umění podle Anny Pulkertové není jen estetická nebo kulturní hodnota, ale i investice, která otevírá obzory, propojuje světy a inspiruje nové způsoby myšlení, jak v byznysu, tak v osobním životě.

LASVIT: Technologie ve službách české tradice

Jakub Svárovský, CIO společnosti LASVIT, dal nahlédnout do světa, kde se umění a technologie setkávají v dokonalé harmonii. LASVIT, love brand českého sklářství, spojuje estetiku a inovaci způsobem, který posouvá hranice tradiční výroby. Pro Jakuba osobně je inspirující, jak firma dokáže přeměnit jednoduché koncepty do uměleckých děl, která nesou přidanou hodnotu a vyprávějí příběh.

Každý projekt v LASVITu je výsledkem spolupráce mezi světem umělců a technologií. Jakub popisuje, že denně dochází ke střetu kreativity designérů s konstrukčními a výrobními limity, a proces často zahrnuje několik iterací, než je klientská představa plně realizována. „Naši klienti mají často divoké představy, přicházejí z celého světa a my je musíme převést do reality,“ říká. Tento proces může trvat půl roku, než se z konceptu stane realizovatelný produkt.

Tým LASVITu tvoří kolem třiceti interních designérů a dvacet dva konstruktérů, kteří úzce spolupracují a proměňují briefy od obchodníků na konkrétní výrobní postupy. K tomu přistupují i externí renomovaná designérská studia z Kanady, Austrálie nebo Japonska. Každý projekt vyžaduje precizní koordinaci mezi designem, technologií a výrobou, aby výsledný produkt splnil nejen estetické, ale i regulativní požadavky jednotlivých destinací.

Jakub zdůrazňuje tři klíčové hodnoty, které řídí firemní kulturu LASVITu: lásku k práci, inovaci a odpovědnost. „Děláme všechno pro klienta, aby dostal přidanou hodnotu, a zároveň propojujeme technologie a byznys,“ vysvětluje. Každý projekt je zakázkový a trvá často 12 až 18 měsíců, což vyžaduje precizní plánování a koordinaci.

Příkladem inovativního přístupu je projekt pro Aramco v Rijádu, kde LASVIT vytvořil skleněnou plastiku molekuly methanu s dynamickým osvětlením řízeným adresovatelnými čipy. Instalace byla technologicky náročná, přesto tým zvládl všechny výzvy a klient byl spokojený. Jakub přitom upozorňuje na detaily, které jsou pro zákazníky extrémně citlivé, a zdůrazňuje, že i takové situace vyžadují vysokou míru profesionality a improvizace.

Technologické inovace zahrnují nejen LED moduly, ale i experimenty s příměsemi ve skle, fasádami nebo velkými monolitickými kusy o rozměrech až tři krát šest metrů, které je třeba dopravit a instalovat po celém světě. LASVIT využívá vlastní projektový software a nástroje jako Rhino nebo Autodesk, které umožňují integrovat práci designérů a konstruktérů od prvotní skici po instalaci.

Jakub Svárovský také zdůraznil význam spolupráce s umělci a externími studii, kde je klíčová oboustranná výhodnost projektu. „Musí to dávat smysl ekonomicky i z hlediska portfolia, musí to být win-win,“ říká. Podle něj je umění jedním z nejefektivnějších nástrojů vyprávění příběhů a formování unikátnosti firemního brandu.

Přechod z technologické společnosti Jablotron do LASVITu pro Jakuba znamenal zásadní změnu pohledu: naučil se hodnotit nejen technické aspekty, ale i příběh a řemeslnou kvalitu, což ovlivňuje nejen jeho profesní, ale i osobní život.

Každý produkt LASVITu je precizně balen, chráněn a připraven pro přepravu do celého světa, a to i do extrémně náročných destinací. Přestože firma často pracuje s nevyrobitelnými skicami a složitými technologiemi, Jakub a jeho tým dokáží realizovat i ty nejnáročnější zakázky, přičemž vždy sledují přidanou hodnotu pro klienta, kombinují technologii a umění a udržují unikátnost českého sklářského umění ve světovém měřítku.