Opět před kamerou

120. den

Dopoledne s Michalem točím rozhovor o mých cestách a zkušenostech z cestování s rodiči. Snad se to bude dát prohlédnout na jeho Youtube. Po obědě sbalíme tábor a chceme popojet kousek národním parkem. Bohužel po 10km začíná být cesta hodně rozbitá a my to raději otočíme.

Rozhodneme se dojet až do Maďarska. Největší zdržení jsou hranice. Nejdříve půl hodiny čekáme než se celníci odhodlají pracovat a další půl hodinu trvá kontrola. Trochu mě zamrazí v zádech, když s mýmy doklady celnice, která asi nezná úsměv, opět někam odchází. Naštěstí je vše v pohodě. Již za tmy jedeme písčitou cestou k místu, kde kdysi bývalo jezero. Dnes tam roste plevel, ale máme soukromí. V noci se přižene bouřka a kolem auta pobíhá divočák.