47. den

03. června 2021

Ty mosty pokoříme!

47. den

S opraveným výfukem se Petrovi nechce znovu riskovat cestu po rozbořené asfaltce ke kameným mostům. Rozdělujeme se. S Ivou sedáme na Doris s cílem pokořit mosty. Petr s Hankou pomalu vyrážejí na půl cesty do Burgasu.

Cesta horami ubíhá a užíváme si nádherné zatáčky i výhledy. Z hlavní silnice to je k Woderful bridges slabých 40min a 17km. Udělali jsme dobře. Název mají oprávněně. Na posilněnou si dáme místní "karbanátky" s hranolkama.

Pak už lovíme další stovky kilometrů. V pět odpoledne na benzínce na okraji města Chaskovo se rozhodneme, že to dojedeme až do Burgasu. Zavoláme Petrovi s Hankou, ať také pokračují. Najíždíme na dálnici. Po 70km začne Doris divně cukat. Sjíždíme k Benzínce a přemýšlíme čím to může být. Nakonec se ukáže, že jsme jen nedopnuli řetěz. Chvilku se ptám různých lidí, zda nemají vhodný klíč, protože svoje nářadí jsem nechal v Mercedesu. Po 20 minutách mi v restauraci zapůjčí "francouzák" a já mohu udělat, co je potřeba. 

Opět drtíme dálnici. Ujedeme sotva dalších 70km, když Doris ztratí výkon. Raději na nejbližší odbočce sjedu z dálnice, rychlostí sotva 30km/h. Necháme Doris chvíli odpočinout, ale je to marné. Motor ztratil kompresy. Sluníčko začíná zapadat, takže volíme přesun 10km do města Karnobat. Jedeme krokem, protože Doris nemá více sil. Najdeme hotel a modlíme se, aby to nebylo nic vážného. To však zjistíme až ráno.