35. den
Můžeme se vyfotit s opravdovým motorkářem?
35. den
Ráno mi píše Iva, že vyráží na prohlídku jeskyně Ledenika v národním parku Vratsa Balkan. To já si tolik pohody dopřát nemohu. Vylezu ze své jeskyně na hranicích Maďarsko - Srbsko s myšlenkou, že mám před sebou opět přes 600km. Snažím se vyrazit v devět hodin, ale pohraničníci mají asi jiné přání. Ze spáru úředního šimla se vymaním až o půl jedenácté s dešťovým mrakem nad hlavou. Jasně, dokážu pochopit, že Maďarsku je smutno, když ho opouští dým z Jawy, ale tolik slz by z mraků padat nemuselo.
Srbská dálnice je naprostá pohoda. Až po Bělehrad jedu v mírném dešti, ale takřka sám. U císaře pána dám napít Jawičce, sám si dopřeji párek v rohlíku, energiťák, pokecám s místními motorkáři a vyrážím dál. Místní magistrála je stejně průjezdná jako ta naše v Praze v odpoledních hodinách. Kličkuji mezi plechovkami jako olympionik v slalomu. Za Bělehradem je konečně na co koukat. Vinice, kopečky, venkov, sluníčko, alespoň ta dálnice utíká. Stále se předjíždíme se Srby, kteří míří do Turecka. Nerozumí tomu, jak je vždy mohu dojet dříve než si sundají na benzince helmu. Možná to bude v tom, že stavím co 200km na nezbytně nutnou dobu, místo toho, abych jako oni dával co 100km kávičku, cigárko a masáž pozadí. Trochu nechápavě odpovídám "Ano", když se mě zeptají, zda se semnou mohou vyfotit, jelikož chtějí fotku s opravdovým motorkářem. Před hranicemi Srbsko - Bulharsko mě předjíždí parta motorkářů z Čech. Vyráželi ve stejný den jako já, jen o dvě hodiny dříve. Dnes vyráželi také o dvě hodiny dříve a pokec zvládneme na hranicích. Opět se snažíme přijít na to, jak mohu být ve stejný čas jako oni na stejném místě, když jedou 120km/h a vyráželi v dřívějších hodinách. Asi sem obešel zákon fyziky? Jak si tak povídáme, najednou u nás zastaví Saša. Můj zachránce Jawy 90. Konečně si můžeme podat alespoň ruku. Díky Sašo, opravdu si mi vytrhl trn z paty!
Do parku Boyana nad Sofií, kde na mě čeká posádka Merglu dorážím lehce po osmé hodině večer. Na tachometru je něco přes 620km. Připijeme si svátečním pivem na návrat ztraceného syna, poslouchám jak jich do jeskyně nahnali nečekaně 70 včetně turistů z ruska a jdeme spát.