159. den
Co s tím zase je?
159. den
Silnice N-625 nás provádí snad tím nejkrásnějším co jsme zatím ve Španělsku viděli. Jedeme soutěskou, která se klikatí mezi horami a pod námi šumí potok. Na jedné z vyhlídek chci natočit jak Mergl soutěskou projíždí. Poprvé se záběr nepovede. Poprosím Petra, zda by mohl kousek couvnout, abychom to zkusili znovu. Jakmile se však chce rozjet, začne Mercedes poskakovat jak koza, ale nehne se z místa.
Vezmeme si vesty, postavíme výstražný trojúhelník a už lezu pod auto. Tam to vypadá v pohodě, avšak při obhlídce kol zjistím, že se nám utrhla levá zadní poloosa. Po chvilce vidím jak přijíždí německý pár s obytným vozem. Zastavím ho a snažím se domluvit odtah. Avšak mají pravdu, že auto je moc velké a silnice úzká, klikatá. Nakonec nás alespoň odtáhnou 20metrů na plac u krajnice, kde nebudeme nikomu překážet. Následně sedám k nim do auta, abych se dostal do 25km vzdáleného Cangas de Onís. Ještě jednou moc děkuji!
Ve městě oceňuji svou lámanou Španělštinu, kterou jsem se naučil v Jižní Americe. Anglicky by to tady byl vážně porod. V prvním servise mi nepomohou, nemají odtahovku a ani se nechtějí o opravu zajímat. Dávají mi však kontakt na servis o 10km dále. Zjišťuji jak se do dalšího města dostat. Taxík nikde, autobus jede až za hodinu. Naštěstí mě napadne, že bych tam mohl raději předem zavolat. Díky bohu, že jsem to udělal, protože nemají vůbec čas nám auto opravit. Získávám další dva kontakty. Tentokrát se jedná o servis 1km a 5km daleko. Zkouším ten bližší. Situace se opakuje, nemají odtahovku ani znalosti. Žhavím drát na pojišťovnu, kde máme zaplacené asistenční služby. Moc mě nepotěší, odtah nám sice proplatí, ale zajistit si ho musíme sami. Inu dobrá, tady pomoc taky nebude. Rozhodnu se oslovit místní policii. V mapě si najdu nejbližší stanici a cestou k ní se rozhodnu zkusit štěstí ještě v jedné autodílně. Po krátkém rozhovoru mechanik kamsi volá. Po 10minutách přijde s tím, abych přišel za 2,5hodiny, protože tu na mě bude čekat odtahovka. Informuji rodiče, kteří si mezitím dělají piknik uprostřed hor u auta.
Na mne čeká ještě jeden nelehký úkol, sehnat spaní. Ve městě je snad 20 hotelů a 10 penzionů, jenže ačkoliv půlku z nich obejdu, nikde nechtějí ubytovat Shadowa. V různých aplikacích pro booking ubytování je vše hrozně drahé. Skočím se najíst, abych dal čas mé hlavě promyslet co dál. Po obědě se mi podaří vyšťourat jeden penzion za 50 Euro, kde Shadow bude moci spát s námi.
Cesta odtahovkou pro Mercedes trvá asi půl hodiny, kdy si lámanou Španělštinou povídám s řidičem. Cestou objedná rodičům taxi, abychom se zpět do města dostali všichni. V servise nám řeknou, že poloosu zavaří a za hodinu budeme moci jet. Jen co však začnou poloosu vytahovat, všichni si všimneme, že kola mají hroznou vůli. Odešla nám i ložiska a to do hodiny nebude. Novou sadu objednává na dopoledne zítra, abychom mohli odpoledne odjet. Vyrážím tedy 1km na okraj města zařídit ubytování.
Na recepci nikdo není, na zaklepání neragují. Až když zavolám na uvedené telefonní číslo, po chvíli se na druhém konci ozve starší paní. Domluvíme se, aby přišla na recepci, kde objednávám na jednu noc dvoulůžký pokoj s přistýlkou. Následně se vrátím k autu pro rodiče, Shadowa i nezbytné věci. Pěšky jdeme již společně zpět do pensionu, kde si po náročném dni můžeme odpočinout.
