94. den
Zase jedeme dál, už jen ve třech
94. den
Přilétám v pondělí těsně před půlnocí. Na letišti mi bankomat nechce vydat ani liru, takže hledám řešení jak se v úterý o půl jedné ráno dostanu za rodiči do kempu. Nakonec si beru letištní transfer za 650TL, aby mě odvezli do kempu 75km od letiště. V kempu na recepci již velmi dobře vědí ke komu patřím. Za 50TL doplatím jednu noc, u Merglu dám s rodiči panáka na přivítanou a jdeme spát.
Ráno je brutální horko. Než dojdu ze sprchy zpět k autu, mohl bych tam jít znovu. Podél pobřeží se přesouváme o 60km k městu Kefken. Na divočáka spíme na pláži. Všude je plno Turků, neboť jim začali týdenní prázdniny. Shadow je z divokých psů již tak vynervovaný, že jakmile nějakého vidí, snaží se s prosíkem dostat do auta. Jakmile odejdou, zase si vleze pod auto. Já zjišťuji, že moře má o několik stupňů více než před odletem.
Jakmile se trochu ochladí, alespoň na 30st. vrháme se s Petrem na seřízení zadních brzd, protože zatažená ruční brzda v kopci už auto neudrží. Po hodině máme hotovo, pak mě čeká 45min zápasení během výměny brzdových destiček na Doris. S přihlédnutím na vedro i divoké psy, přemýšlíme kam dál. Uvažujeme o přesunu do Rumunska, kam se konečně již můžeme dostat. Uvidíme jaký nabereme směr.