33. den

S výhledem na hory pozorujeme západ slunce

33. den (autor: Ivča)

Saša se rozhodl zkusit štěstí a dojet do Plovdivu po ose. Rozloučíme se tedy a vyrážíme na půl cesty do Montany, přesněji řečeno k přehradě Koprinka. 
Město Primorsko necháváme brzy za sebou. Cesta je klidná. Bohužel ne pro Sašu, který píše, že se mu ulomily dva zuby na rozetě. Přesto však pokračuje dál po dálnici do Plovdivu. Dohodli jsme se, že když už jsme u Stare Zagory, tak na něj počkáme. Chceme mu případně pomoci, kdyby se mu náhodou rozeta polámala celá. Během čekání, nám píše, že jede pomalu a ať na něj nečekáme. Do Plovdivu to má prý kousek a eventuálně pro něj dojede kamarád. Popřejeme tedy šťastnou cestu a pokračujeme k přehradě.
K vodě musíme jet polní cestou, ale netrefíme odbočku. Odbočujeme hned další možnou. Bohužel na prvním možném místě být nemůžeme, protože se tu pasou krávy a hlídají je psy. Volíme tedy cestu po vyjetych kolejích. Petr si dá trochu really. Podle map tu má být daleko méně vody. To nám ale vůbec nevadí. Našli jsme otevřené prostranství na břehu a krásný výhled na vodu. Paráda. Ale strašně tu fouká, tak jsme se šli poohlédnout po nějakém závětří.  O pár metrů dále nacházíme strom s keři. Jedeme tam.
Kempujeme - židličky, stoleček a pivo. Zasloužená odměna. Shadow je šťastný, protože nás může otravovat s klackem. Kolem přehrady jsou hory. Pozorujeme jak se halí do mraků i jak za nimi zapadá slunko. S pivem v ruce si užíváme poslední střípky západu.

Intermenzzo z Prahy (autor: Fíla)

Začínám být lehce nervózní. Stále mi nepřišla sms z banky, že si mohu vyzvednout novou platební kartu. Motorka už netrpělivě čeká, až na ni nasednu, pohladím jí po nádrži a vyrazíme spolu zpět do Bulharska. Je mi to líto, ale musím banku začít otravovat sám. Celé dopoledne telefonuji a zjišťuji jak to s mojí kartou vypadá. Až konečně ve tři odpoledne přijde pozitivní odpověď a já si mohu vyzvednout poslední věc, která mě zdržuje od návratu.

Bohužel je již spousta hodin, nemá cenu vyrážet takhle večer. Konečně se otevřela klubovna a tak se dojdu rozloučit s Jawáčem. Vždyť přeci žádná pořádná výprava nevyrazila na poprvé! V Jawáči si od Ozzyho vysloužím vtipný titul: "Cestovatel, jakého svět neviděl". Nevím co s tím má, tak jsem si odskočil z dovolené na dovolenou no O:-). Nicméně se nic nemá přehánět, a tak lehce "orumen" řeknu v deset večer ahoj, abych byl ráno fit pro další porci kilometrů.