193. den

Už se nám to krátí mílovými kroky

193. den

Dopoledne jdeme na test. Ze stellplatzu to máme 5 minut chůze. Tady je dělají opravdu poctivě. Všem nám vyhrknou slzy, když se pan doktor pořádně pošťourá v obou dirkách. Za 15 minut víme, že můžeme bez problému pokračovat k rodné hroudě.

Do Francie jedeme po okrskách. Objížďka dálnice je hodně výživná. Úzke cestičky, pole a snad ten nejmenší hraniční přechod. Nikdo nás nekontroluje. Kousek za hraniceme s Francií najíždíme na dálnici, po které máme jet až domů. Nemám žádný jiný cíl než ujet co nejvíce kilometrů. Dálnici drtíme až do tmy.

Asi v devět večer se zhruba ve 100km/h ozve rána jak z děla. Mergl ztratí tah. Skáčeme do odstavného pruhu. Maximální rychlost se postupně sníží na 30km/h a nám se hlavou honí děsivé myšlenky. Domů je to ještě pořádný kus cesty. V navigaci vidíme nejbližší sjezd 5km před námi. Mezi půlkami bychom mohli louskat ořechy. Naštěstí se nám podaří dojet až na sjezd k odpočívadlu. Ještě za tmy s baterkou v ruce zkoušíme vyndat svíčky. Jsou celé černé od oleje. Kabely k svíčkám se zdají v pořádku, ale Mergl nejde do otáček jak by měl. Je dost těžké i nastartovat. Bohužel dnes už nic nevyřešíme. Ačkoliv se mi to vůbec nelíbí, musím dát Petrovi za pravdu, že ráno moudřejší večera.