18. den

Vždy se najde skvělé místo!

18. den

Ráno je chladno. Nad mořem se válí pěkný opar. Je čas to tady zabalit a vyrazit dál. Nemáme velký cíl, necelých 30km jižním směrem. Cestou se chceme podívat na zříceninu hradu, kterou pozorujeme z pláže už druhý den. Cesta k ní je opět lehce rozbitá. Sotva mohu zařadit dvojku.

Při bližším prozkoumání zbytků hradeb zjistíme, že zde mimo jiné za války vybudovali bunkr. Je volně přístupný a tak se necháme zlákat objevováním. Scházíme po schodech dolů, kde nacházíme několik místností. Není divu, že ho zde postavili, je to vcelku strategické místo. Z útesů tyčící se z moře je vidět do všech světových stran. Na samotném konci útesů se nachází pomník 15 padlým námořníkům.

Samotný Černomorec je docela pěkné městečko. Zatím tu je klid, nanejvýš můžeme pozorovat jak restaurace opravují či zvelebují své zahrádky, neboť hlavní sezóna teprve začne. Procházíme hlavní třídu, kde si cestou za 15BGN koupíme místní SIM s 15GB dat.

Naší další zastávkou je hrad Ravadinovo, kousek pod Sozopolem. Již z dálky obdivujeme jeho velikost a krásnou stavbu. Tím však naše nadšení končí. Po příjezdu zjistíme, že vstupné je 10BGN na 10min nebo 15BGN na 30min či 20BGN na celou hodinu. Petr s Hankou vyčtou, že se spíše jedná o zábavný park pro děti než o historickou památku. Uděláme pár fotek před branou a jedeme pryč.

Cestou do Primorska míjíme přírodní rezervaci Arkutino. Na fotkách vypadá nádherně. Nalákají nás dřevěné chodníčky vedoucí okolo vody. Po příjezdu však zjistíme, že cestička má sotva 200m. I tak je to však hezká podívaná. Ve vodě vidíme žáby i hlavu želvy, které zde žijí. Docela příjemná zastávka.

Dnešek zakončujeme u pláže na okraji Primorska. Stojí zde spousta obytných aut a tak chvilku trvá než najdeme volné místo. Projíždíme lesem až na samotný okraj pláže. Máme štěstí, je tu jedno vcelku hezké místo s výhledem na moře a dvě ještě hezčí, kde stojí zaparkovaná osobní auta. Tajně doufáme, že brzy odjedou a my si budeme moci Mergla přeparkovat tak, abychom měli na moře výhled přímo z postele. Po chvíli skutečně jedno auto odjíždí. Využijeme příležitosti a už parkujeme místo něj. To se zjevně nelíbí jednomu bulharskému páru, který o chvíli později přichází k druhému autu. Slečna se na nás dívá, fotí si nás, někam volá. Doufáme, že ne policii. Slušně se jí zeptám, zda je vše ok? "No ok!", odpoví naštvaně, sedne k příteli do auta a přejíždějí o kus vedle. No, snad nebudeme mít ráno propíchané pneumatiky.