163. den

Tak nádherné uličky jsem snad ještě nikdy neviděl

163. den

Do centra Porta to máme 6km a tak si alespoň na cestu tam objednáme odvoz. Shadowa nám do auta vzít nechtějí, takže bude muset počkat v autě. Těch pár kilometrů jedeme skoro půl hodiny, ale pak se octneme u magického mostu krále Ludvíka I. Odtud si vyšlápneme schody, které nás dovedou do historické části Porta. Nejdříve jdeme najít místního operátora, abychom si koupili jejich SIM s daty a pak bloudíme uličkami města.

Objevíme náměstí, které nám připomíná Václavské náměstí v Praze. Dokonce i sochu s koněm tu mají. Kousek od ní se stavujeme na místní specialitě zvané Francesinha. Jedná se o dva toastové plátky chleba, mezi kterými je šunka, salám, sýr a plátek hovězího masa. Nahoře je pak několik plátků sýra a celé je to přelité lehce pikantní omáčkou. Chutnalo to skvěle.

Příjemně najedeni pokračujeme v prohlídce města. Míjíme několik krásných kostelů až se dostaneme do části města, kde je plno starých rybářských domů. Ulice jsou úzké, působí útulně a hrají všemi barvami. Na konci jedné uličky je vyhlídka na řeku. Pod ní se klikatí cestička zpět k řece. Celé město hezky žije. Všude samé obchůdky, restaurace, vinárny.

Dole u řeky se stavíme na ochutnávku portského vína. Petr s Hankou ochutnávají jak bílé tak červené víno, které jim moc chutná. Podél řeky se pak pěšky vracíme k autu, kde na nás čeká Shadow. Ještě s myšlenkou na nádherné Porto odjížíme kousek za město, kde budeme spát.