12. den

Kdybych se o všem nemusel přesvědčit sám, bylo by to cestování snazší.

12. den

Ti, kteří mě znají, se mi už nesnaží nic rozmlouvat. Nediví se, když zkouším takřka nemožné věci. Jediný kdo se pak diví jsem já. No a dnes se opravdu divím. Přitom začínalo ráno vše tak krásně. Nepršelo, příjemná teplota a krásná zatáčkovitá cesta skrz kopečky až k jezeru Ogosta Reservoir.

Celé dopoledne si užívám skvělý homeoffice přímo z jeho břehu. Petr s Hankou i Ivčou mezitím vyráží poznávat nedaleké město Montana. Mají z něj trochu depresi, neboť působí smutně, sešle, neudržovaně. Po obědě se setkáváme na parkovišti u Lidlu. Právě do tohoto momentu to je vcelku cestovatelská idilka. Ještě než opustíme parkoviště, skočím se zeptat do obchodu přes ulici, zda neví kde koupit maznici, kterou jsme zapomněli v Praze. Posílají nás do servisu o 300m dále.

Sednu na Jawičku, Petr otočí klíčkem v Merglu a vyrážíme. Na Jawě zařadím jedničku, dvojku a pak kvůli Bulharovi předemnou opět vyřazuji. Opět se mohu rozjet, najednou mi motorka na jedničku divně poskočí, spojka, dvojka a opět divné poskočení a ještě děsivější zvuk. Tohle se mi nelíbí! Najednu ticho, Jawička se zastavila. Znovu jí nakopávačkou roztočím kliku. Jednička jde hodně ztuha. Zařadím dvojku a vše se opakuje. Bohužel při dalším nastartování už nejsem schopný zařadit jedničku. Marně se pokouším znovu a znovu. Začíná mi docházet co se stalo. Mám zaseknutou převodovku. Jediné co mohu zařadit je dvojka a neutrál. Zkouším se rozjet alespoň na dvojku, ale kovové zvuky, které slyším, mě donutí zastavit. Je vymalováno. Právě jsem na Jawě 90 dojel. Došlo na nejhorší. U patníku opět sundavám z motorky kola. Uvolňujeme spodní rám postele, abychom porouchanou "slovenskou pomstu" mohli naložit.

Přemýšlíme co dál. V kufru sice mám náhradní kartery i s celou převodovkou, ale nikdo neví v jakém stavu. Nebyl čas to vyzkoušet. Nevím zda mám správné podložky do převodovky apod. Zbytek posádky se kloní k myšlence, poslat motorku domů a doletět si pro vyzkoušenou Doris. Současně padá rozhodnutí přesunout se k moři, kde zkusíme mrknout zda to není nějaká prkotina. Pokud ne, čeká mě let do Prahy a Jawičku 90 také. Kdo ví jak to dopadne, osobně vsázím na to, že příští kilometry v sedle budou již ze sedla Doris (Jawa 350/640). Aktuálně jsme na půl cesty do Varny, zjišťujeme ceny letenky i přepravy.