116. den

Naštěstí jsme vstali brzo

116. den

Ráni si přivstaneme s cílem dostat se pod hrad Poenari ještě před mou prací. Petr tradičně ráno po ujetí několikaset kilometrů kontroluje víčko oleje. Nějak se mu nezdá jak (ne)drží na motoru a začne do něj vrtat. Heslo ,,co funguje do toho se nese*" zafunguje na jedničku. Teď už to víčko nedrží vůbec. Další půl hodinu si vyměňuji s Petrem názory, že to víčko prostě musíme komplet rozdělat a věřit, že ho nějakým způsobem zase složíme. Jemu se to nezdá, ale jelikož jsou jen dvě varianty: 
1.) nechat Mergla s nefunkčním víčkem a použít nejasné zaříkávadlo, aby tlakem nevystřelilo.
2.) rozdělat zapertlované víčko a s trouchou snahy ho opět složit do funkčního stavu.
zdá se můj návrh přeci jen trochu lepší. Po další půl hodině je víčko opět funkční. Můžeme vyrazit.

Mimo sezónu se dá pod hradem Poenari nocovat u řeky. Bohužel dnes je pro nás jedinou možností kemp Dracula (105RON/auto + 3os. + ele/noc).  Ještě odpoledne si vyšlápneme 1480 schodů za cenu (15RON/3 os). Od hradu je úžasný výhled do okolí a zřícenina působí úžasným dojmem. Přemýšlím, kudy sem asi Vlad jezdil. Těžko šlapal ty schody jako my.

Večer se v kempu seznamujeme s Honzou. Motorkářem na dovolené. Společně povečeříme, vypijeme pár skleniček a sdílíme si cestovatelské rady i zážitky.