111. den

Málem omdlým za jízdy na motorce

111. den

Chceme vyrazit pro výsledky testů. Na internetu už jsou k dohledání, naštěstí negativní. Merglu se tu však líbí, nikam se mu nechce. Dává to najevo vysokou teplotou motoru chvilku po nastartování. V domnění, že jsem náhradní termostat bral sebou, vyskládávám na přímém sluníčku celé auto. Asi nemusím popisovat slovník, který jsem použil ve chvíli, kdy termostat nenecházím. Není divu, nebral jsem ho. Přikročíme k provizornímu, ale funkčnímu řešení. Petr termostat jednoduše vyndá a Mergl pojede bez něj. Je dostatečné vedro na to, aby se motor ohřál s trvale otevřeným chlazením.

Vyzvedneme výsledky a po dálnici uháníme k Istanbulu. Asi po 20km se mi za jízdy udělá strašně špatně, je mi na omdlení. Rychle sjíždím k benzínce a letím dovnitř koupit vychlazenou vodu. Potřebuji sodovku, bohužel mají jen 0,25l, ale lepší jak drátem do oka. Kupuji dvě a k tomu litr a půl vychlazené obyčejné vody. Než to stačím zaplatit už potřebuji pít. Pak další hodinu ležím střídavě v autě, chodím se schladit na toalety. Bylo to jen tak tak.

S Dzingisem se rozloučíme v Ahmediye, odkud by měl pokračovat autobusem do Guzelce. Nakonec si však vezme kufr se stanem a jde si k jezeru rozbít tábořiště s tím, že si pro něj zítra dojedou. My se rozhodneme zkusit ještě dnes překročit hranice i za cenu jízdy do tmy. Na benzince mi kamioňák málem smete odstavenou doris, mezitím co jsem na toaletě. Naštěstí si toho Hanka všimne a českou vyřídilkou ho vrátí zpět do reality. Necelých 50km od hranic vidíme jak se v horách čerti žení, raději bereme zavděk benzínce u hlavního tahu, kde budeme nocovat.