106. den
Dosáhli jsme naší pomyslné mety!
106. den
Od jezera Van to k Araratu je slabých 250km. Než se však dáme do pořádného přesunu, změníme dopravní prostředek. Lodí si odskočíme na ostrov, kde se nachází nádherný armenský kostelík. Po Vanu jedeme loní asi 20min za 25TL/os. Shadowa necháváme v přístavu, kde má stín a budá pozornost. Ostrov máme za hodinku prozkoumaný, neboť nás pouští jen do okolí kostelíku. Za vstup na ostrov platíme 35TL/os., ale stojí to za to. Nádherné výhledy vystřídá úchvatná výzdoba kostela.
Pak už práskneme do koní a jedeme pokořit Ararat. Zhruba půlku cesty nás doprovází výhledy na "nekonečný" Van, spojené s neutichájícím bočním větrem. Několikrát překonáme kopce 2000m.n.m, skrze které se táhne hranice s Íránem. Jedeme mezi dvěma ploty. Od jednoho z nich mě vyhání turecký voják, když čekám na ploužící se Mergl na vrcholku kopce přesně u brány do Íránského vojenského prostoru. Hulákání vojáka si všimnu čirou náhodou, když mi zrovna dohraje písnička v helmě.
Při sjezdu dolu už se nám ukatuje Ararat v celé své kráse. Máme štěstí, na obloze jen pár mráčků a nám je radostí až do pláče. Dokázali jsme to, jsme tu! Teď už jen najít tu Noemovu archu! Pro dnešní noc si vybereme kemp nad městečkem (50/TL) Dogubayazit. Bohužel se Ararat večer schová do mraků. My si stihneme před spaním ještě vyšlápnout kopec k pevnosti a udělat trochu příjemný rozruch se Shadowem. Děti, které jsou v kempu z něj nemohou oči ani ruce pustit.